Jakub Kotula

www.jakubkotula.cz

Sleduj mě na:

Webová analýza, webdesign, UX/UI, public relations, search engine optimization, sociální sítě, mezinárodní vztahy, osobní rozvoj, time management

Výměna politických dinosaurů, je to dost?

Po víkendových volbách pozoruji velmi pesimistický pohled poměrně překvapivého počtu lidí. Nejedná se pouze o zatvrzelé levičáky, ale především o pravičáky (případně středové voliče). Stěžují si na „starou známou“ ODS a „recyklovanou“ TOP09. Tvrdí, že přestože došlo k částečné výměně politických elit, nebo chcete-li dinosaurů, tak to nestačí a zkorumpovaných lidí v poslanecké sněmovně zůstalo příliš.

(Pro úplnost dodávám, že odešli Langer, Severa, KDÚ-ČSL, Zelení a další. Dá se polemizovat nad ztrátou Zelených, které podporovala celá řada intelektuálů, nicméně po schizmatu se očividně stále ješě neotřepali. Tak či tak ze Sněmovny odchází řada [zelených] lidí, kteří Českou republiku poškodili, ať už to byla Kateřina „biomasa“ Jacques či sestry přeběhlice Věra Zubová a Olga Jakoubková.)

S tímto názorem se dá částečně souhlasit, nicméně je můj názor v podstatě opačný, mírně optimistický. Celkově se vyměnilo 57% poslaneckě sněmovny, což pravda není extra velké procento, ale je vyšší než obvykle. Co je však neobvyklé, tak za touto výměnou nestály kandidátní listiny stran, ale institut preferenčních hlasů. Preferenční hlasy v těchto volbách ukázaly svou sílu a sílu lidu, který smetl několik nejvýznamnějších osobností. Z toho odvozuji, možná spíše v to doufám, že si politici uvědomí, že lidé dokáží skládat účty. Politici už nemají tu jistotu, že první místo na kandidátce znamená jistý postup do poslanecké sněmovny a to ani v těch největších stranách. Lidé se už nedívají na strany jako na celky, ale vybírají si kandidáty individuálně (v rámci strany), k čemu preferenční hlasy slouží. Hledím vstříct světlým zítřkům s mírnými obavami, nicméně tyto obavy byly před volbami mnohem, mnohem větší.

Poznámka nakonec: DSSS nedosáhla ani na hranici 1,5%, no není to skvělé?


Progresivní zdanění – solidarita?

Sociální demokracie, v čele s Jiřím Paroubkem, má v plánu po volbách provést progresivní zdanění. Jako studentovi ze středních vrstev mi to může být srdečně jedno, ale není. Pan Paroubek, a vůbec celé vedení ČSSD, se ohání slovem „solidarita“. Bohatí a majetní lidé mají vše, co potřebují, a tak by měli část svého výdělku solidárně darovat chudším lidem. Inu, odvádět státu více než chudší člověk, není problém, ale progresivní zdanění?

Co je to rovná daň?

Rovná daň není to, že každý platí 5 000,– státu každý měsíc. To by pro chudší obyvatele státu, byl trošku problém. Rovná daň je procentuální část výdělku (aktuálně 15%) odevzdávaná státu. Vezmu-li ideální měsíc, který má 28 dní, 4 týdny, a také že každý člověk pracuje 8 hodin denně (pracovní den), tak odpracuje za měsíc 160 hodin. Z toho si jednoduše vypočítáme, že pracuje 3 celé pracovní dny pro stát a je jedno kolik vydělává, jestli 100 000,– nebo 10 000,–. Oba dva případy se na stát nadřou stejně dlouho, ale ten bohatší dá státu o 13 500,– více. Zajímavé, že?

Co je to progresivní daň?

Čím víc vyděláváš, tím vyšší procenta budeš státu odevzdávat. Vyděláváš 10 000,–? Budeš dávat těch 15%. V ideálním měsíci si odmakáš své tři dny pro stát a zbytek máš pro sebe. Vyděláváš 100 000,–? Budeš mít daň 50%! Pracovat na stát budeš 10 dní a 10 dní na sebe. Státu budeš dávat za měsíc 50 000 korun, zatímco chudší spoluobčan jen 1 500 korun. Je to přece solidární, vždyť ti zůstane 50 000, zatímco voliči ČSSD jen 8 500.

Co nám z toho vyplývá? Progresivní daň není o solidaritě, ale o závisti chudších vrstev obyvatelstva. Bohatší lidé odvádí při rovné dani mnohem více než chudí lidé. Mám málo, neumím se o sebe postarat, tak ať za mě platí bohatí.


Lídr ODS

Je obecně známé, že v České republice je drtivá většina občanů (a tedy voličů) velmi nespokojena s politickou kulturou v našem státě. Chování některých politických špiček jsou mnohdy facky do tváří jejich voličů. Jedním z takových politiků je i Mirek Topolánek – jednoho ze svých spolustráníku nepřímo nazval „blbem z Horní dolní“, což je sice úsměvné přirovnání, ale do politiky se rozhodně nehodí a na blba se pasoval Topolánek sám.

O víkendu se konal sjezd ODS, kde se hlasovalo o předsedovi. Zcela nepřekvapivě vyhrál výše zmíněný hulvát. ODS se diví, že ztrácí voliče, ale nic s tím nedělá. Mnoho voličů utíká k TOP09 za mnohem slušnějším vůdcem – knížetem Karlem Schwarzenbergem. Druhá skupina voličů nemá koho volit, přestože by ODS volila, ale s předsedou, který se chová jako hulvát, se k tomu nemá a raději zůstane doma. Přitom je to tak jednoduché. Mirek Topolánek je samozřejmě charistmatický, má jistý přehled, je dostatečně inteligentní a také je velmi dobrým řečníkem, ale vše shazuje svým buranským chováním – kdy uráží, kde koho. Když se podíváme na lídra druhé pravicové politické strany – Karla Schwarzenberga – občas mu z úst vylezou vulgarismy, ale nikdy nejsou mířena proti určité osobě. Ano, samozřejmě, pan kníže spoustu času ve sněmovně prospí, ale on si narozdíl od jiných dělá názor na celé dění v parlamentu a nenadává kde komu, když se špatně vyspí. To je to, co lidi očekávájí od člověka, kterého volí – nejen, že bude prosazovat jejich zájmy – ale bude se také chovat, tak, jak by se chovali oni sami.

Občanští demokraté mají celou řadu velmi slušných a charistmatických osobností, ať už je to Petr Nečas či Miroslava Němcová. Tyto osobnosti jsou však až příliš „slušné“, na to, aby si vybudovali místo na slunci a tak nám nezbývá, nic jiného než doufat, že se předseda Topolánek umoudří a začne se chovat jako člověk, který je předsedou nejsilnější pravicové strany u nás.