Z pera idiota

Co vede lidi k obhajování značek?

Thu, 15 Dec 2011 22:40:01 +0100

Mám na mysli především souboj operačních systémů, jak na mobilním trhu, tak na počítačovém. Co vede lidi, ať už používají jakýkoliv systém, k obhajobě daného systému, mnohdy až za cenu sebeztrapnění? Jaký to má význam?

Ať přemýšlím sebevíc nic mně nenapadá. Vezměme si například Mac OS X (a vůbec Apple obecně). Někteří na něj nadávají, někteří ho vychvalují. Z těch co na něj nadávají, si ho vyzkoušel pouze zlomek lidí a chápu je, Mac OS X nemusí sednout každému. Ten zbytek na něj nadává, protože Apple, přestože jej vyzkoušeli maximálně na pultu v obchodě. Používáte Windows nebo Linux? Vyhovuje vám? Už jen tím, že nějaký systém používáte, tak ho považujete za nejlepší, jinak byste ho nepoužívali, nebo ne?

To samé se samozřejmě děje na poli mobilních operačních systémů. Používám Android, iPhone jsem v ruce držel párkrát, ale nikdy jsem jej nevyzkoušel na denní bázi, tudíž ho nemůžu posoudit. Android mi vyhovuje, má své chyby, jako každý systém, ale nepotřebuju ho vyměnit za něco jiného. Možná by mi iOS vyhovoval více nebo by mi možná vyhovovala Nokia s Windows Phone, ale nechci do nich investovat, protože jsem s Androidem spokojený. Přesto o něm netvrdím, že je to nejlepší systém. Možná je, možná není a víte co? Je mi to úplně jedno, protože mně vyhovuje a ostatním řeknu jeho klady i zápory, ale nebudu jim říkat, že je lepší než Blackberry, iOS či Windows Phone, protože je neznám.

Zkuste se vyrovnat s tím, že někomu může vyhovovat používat jiný systém, než ten který používáte vy. Prospěje to jak vám, tak i ostatním.

Svoboda v práci

Fri, 23 Sep 2011 21:28:00 +0200

Se svobodou v práci, respektive s Tomášem Hajzlerem, jejím čelním představitelem u nás, jsem se poprvé setkal na webové konferenci WebExpo 2010. Od té doby sleduji jeho články, videa, přednášky a celkově jeho práci. Jeho práce je obdivuhodná. Snaží se myšlenky svobodných firem protlačit do českých společností a dokonce se mu to daří.

Celkový koncept myšlení Tomáše není jen o svobodě v práci, ale o celkovém užívání si života, v němž práce hraje důležitou roli. Každý z nás průměrně prožije něco málo přes 23 000 dní, z toho je jedna polovina dnů, které strávíme v práci. Každý pracovní den v práci strávíme jednu třetinu, to znamená celkově šestinu života. Proč mít práci jako nutné zlo, když tím strávím šestinu života? Proč se nezabývat něčím, co mne baví?

Mluvím s jistotou o tom, že většinu lidí nebaví chodit do práce a ono taky ne. Podle průzkumu společnosti Gallup přes 69% lidí v práci dělá, že dělá - poflakuje se, chodí na záchod, vaří si kafe a občas teda něco skutečně udělá. 15% lidí je na tom ještě hůř - opět se poflakují, na záchod chodí ukrást si toaletní papír, do kuchyňky odsypat si kávu na doma a spíše firmě škodí. Posledních 16% lidí skutečně dělá rádo svoji práci. Přijde mi to jako ohromně malé číslo. Pokud by se firemní svět stylizoval do role fotbalového zápasu vypadal by asi nějak takto:

Téměř každý člověk má nějaký koníček, něco co ho baví, něco v čem je dobrý. Je to logické - když máte nějaký koníček, děláte ho ve volném čase, děláte ho často, protože vás baví a když něco děláte často, tak jste v tom dobří, protože se v tom zkrátka zlepšujete. Když jste v něčem dobří, tak proč na tom nevydělat peníze?

Na závěr bych vám doporučil podívat se na přednášku, kterou jsem měl možnost navštívit na již zmíněném WebExpu 2010. Pokud vás zaujme, sledujte Tomáše na jeho blogu http://blog.peoplecomm.cz

Nákup telefonu a zkušenosti s Vodafonem

Thu, 22 Sep 2011 21:08:00 +0200

Nedá mi to, abych po dlouhé době něco nenapsal, protože tak nějak ztrácím trpělivost s výše uvedenou společností (pozn. autora: po dopsání jsem si uvědomil, že to není tak horký). Více než půl roku jsem byl spokojeným zákazníkem a kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem spokojený, řekl bych, že maximálně, že jsem s nimi nikdy neměl problém.

Vraťme se však o dva týdny zpátky. Můj stařičký T-mobile G1 dosluhuje, je pomalý, oprýskaný, no nic čím byste se chtěli chlubit. Tak jsem začal přemýšlet, který telefon si koupím. Po několikahodinovém výzkumu (bez grantu! - příště si zažádám Evropskou unii o grant) jsem vybral tři adepty - HTC Desire S, Google Nexus S a budoucí iPhone (5 nebo 4s či jak se to bude jmenovat), s tím, že nikterak extra nespěchám, že si případně počkám na nový iPhone, abych mohl porovnat parametry a cenu. Nicméně během mého bádání jsem zabrouzdal i na stránky mého operátora, kde jsem našel, že Google Nexus S zlevnili z cca desíti tisíc na tísicovek sedm. To znamenalo, že Desire právě prohrával o celé tři tisícovky s Nexusem a iPhonu jsem mnoho šancí nedával. Jednoho dne (bylo to pondělí), čirou náhodou to byl den, kdy jsem šel na magistrát “vystát dvouhodinovou frontu” (v uvozovkách je to proto, že tam žádná fronta nebyla a už vůbec jsem ji nevystál - znáte to, prostě si vezmete lístek a čekáte a když právě volají o 140 čísel méně, tak prostě jdete jinam), se mi naskytla možnost zajít si do Vodafonu, kde jsem si “vystál pětiminutovou frontu” (jasně, zase jsem nestál a zase tam fronta nebyla). Zeptal jsem se na první pohled milé slečny, jestli mají Nexus S.

“Nemáme.”
“A mohl bych si ho zarezervovat?”
“Ne, pokud není na skladě, tak to nejde. Zkuste se zeptat v prodejně na Ipáku, to je datová prodejna, tam ho možná mít budou.”

Zas tak milá nebyla. Pak jsem se ještě ujistil, jestli si skutečně mohu vzít dotovaný telefon, když jsem si ho neobjednával při přechodu k nim, což mi potvrdila. Tak jsem vyrazil zpět “vystát si frontu” na magistrát.

Posuneme se v příběhu o tři dny později. Ve čtvrtek jsem jel na Národní třídu a jelikož mám po cestě přestup na Ipáku nohy mě zavedli, světe div se, do prodejny Vodafonu. Tady jsem si skutečně vystál frontu a když jsem přišel na řadu, tak jsem se s pánem domluvil, že Nexus nemají, ale že ho očekávájí v řádu dní a že jakmile přijde, že mi napíše smsku. Během rozhovoru jsem mu řekl své telefonní číslo, které chtěl, aby se mohl podívat do mého “profilu”… asi jak jsem zdatný platič. Nicméně jsem se opět utvrdil v tom, že si skutečně mohu vzít dotovaný telefon.

Hned v pátek mi zavrněl telefon, že Nexus přišel! Tak jsem po vynikajícím obědě a menší siestě, asi do čtyř, vyrazil. Přiběhl jsem na prodejnu, vytáhl si lísteček a čekal. Mezitím k mému “mobilnímu poradci” přistoupil pán, zahlédl jsem číslo o 2 vyšší než jsem měl já, to se mi moc nelíbilo. Co se mi nelíbilo ještě víc, že mu ze skladu donesli Nexus! A hlasité volání: “Máte štěstí, poslední kus!”, málem jsem se z toho sesypal. Po chvíli jsem byl na řadě já, domluvil jsem se opět na tom samém a jen mi omluvně řekl, že jim dodali jen tři kusy. Takže Vodafone dodal na svou největší prodejnu tři celé kusy (a žádné součástky)! Na ostatní prodejny nedodal nic. Nuž jsem zklamán odešel domů čekat na novou smsku.

Říkal jsem si, že bude potřeba přežít víkend, naštěstí jsem měl poměrně nabitý plán, takže jsem na to moc nemyslel. V pondělí jsem si na něj opět vzpomněl a očekával smsku… nepřišla. Každopádně v úterý jsem se dočkal a dokonce, že ho mám rezervovaný. Poučen z předchozích nezdarů jsem stejně vyrazil z práce dříve, kdyby náhodou dodali opět jen tři kusy a rezervovaných bylo více. Přijedu na prodejnu, opět vyčkávám, ale pán od Vodafonu si mě všimnul a pokynul mi, ať jdu za ním, že ho tu pro mě má. Donesl ho, nadiktoval jsem mu své číslo, něco si tam cvakal cvakal cvakal…

“Ale vy si nemůžete koupit dotovaný telefon, vy jste si 16. 10. 2010 6:14 jeden objednal.”
“Neobjednal. 6:14 jsem nevstal minimálně 3 roky.”
“Je možné, že to dodělával nějaký operátor své resty.”
“To si dodělávat mohl, ale já jsem si nic neobjednal.”
“Tak to musíme dát na reklamaci.”
“Jak dlouho to bude trvat?”
“Asi pět dní.”

Tak jsme se domluvili, že mi napíše až se to vyřeší, ale “ten Nexus tady máte rezervovanej, ten vám nikdo nevezme, nebojte se!” Což o to, já se nebojím, mě to jenom sere.

Možná si říkáte, že Vodafone (téměř) nikde nepochybil, tak proč je to o Vodafonu. A to je právě to, pochybili v tom, že jsem si ten telefon neobjednal a musím kvůli nim na nový telefon čekat (stále čekám). Dále bych očekával, že mi pán řekne, že si ten dotovaný telefon koupit nemůžu, když už se díval na můj “profil”. Nicméně toto pochybení by se dalo jakž takž přehlédnout a kdyby u dveří stál člověk, který by se mě ptal na spokojenost se službami, tak jim řeknu, že jsem spokojený.

Doma jsem začal pátrat po fakturách, jestli jsem si ho náhodou opravdu nekoupil a vynořili se kostlivci - staré (a zapomenuté) problémy s Vodafonem. Totiž, někdy v lednu migrovali moje data ze “starého” systému na systém “nový a lepší”. Během tohoto přenosu se jim podařilo změnit mi tarif z Internetu naplno (nejvyšší internetový tarif) na Internet cosi cosi (nejnižší internetový tarif), což mi nevyhovuje, protože internet využívám ve velkém. Volal jsem tam, ať mi to teda změní. Operátor, že je to samozřejmé a že se omlouvá. Přeskočím další dva zbytečné telefonáty, prosby o navrácení tarifu a operátorovo “samozřejmě s omluvou” k tomu, že mi to vrátili! Tím, než mě skutečně přepojili k operátorům a než jsem to s nimi vyřídil, jsem strávil tři hodiny. Ale co, hlavně, že to je. Nemilé překvapení mě ovšem čekalo na faktuře. Měl jsem naúčtované tři (číslovkou 3) různé internetové tarify. Opět telefonáty, opět samozřejmosti s omluvou. Kvalitní operátor v České republice zřejmě není.

"Don’t feel sorry for yourself. Only assholes do that. Nikdy se nelituj. Lituje se jenom póvl."

Tue, 28 Jun 2011 16:51:57 +0200

“Don’t feel sorry for yourself. Only assholes do that.
Nikdy se nelituj. Lituje se jenom póvl.”

- Norské dřevo - Haruki Murakami

Hovory s lidmi - I

Mon, 27 Jun 2011 21:30:00 +0200

Hovory s lidmi - I:

Doporučuji článek od Martina Malého. Výstižně vysvětlil častý problém lidí v České republice. Žijeme si špatně, protože nemáme peníze… nebo je to jinak? (klik na nadpis)

Výměna politických dinosaurů, je to dost?

Sun, 30 May 2010 22:41:00 +0200

Po víkendových volbách pozoruji velmi pesimistický pohled poměrně překvapivého počtu lidí. Nejedná se pouze o zatvrzelé levičáky, ale především o pravičáky (případně středové voliče). Stěžují si na „starou známou“ ODS a „recyklovanou“ TOP09. Tvrdí, že přestože došlo k částečné výměně politických elit, nebo chcete-li dinosaurů, tak to nestačí a zkorumpovaných lidí v poslanecké sněmovně zůstalo příliš.

(Pro úplnost dodávám, že odešli Langer, Severa, KDÚ-ČSL, Zelení a další. Dá se polemizovat nad ztrátou Zelených, které podporovala celá řada intelektuálů, nicméně po schizmatu se očividně stále ješě neotřepali. Tak či tak ze Sněmovny odchází řada [zelených] lidí, kteří Českou republiku poškodili, ať už to byla Kateřina „biomasa“ Jacques či sestry přeběhlice Věra Zubová a Olga Jakoubková.)

S tímto názorem se dá částečně souhlasit, nicméně je můj názor v podstatě opačný, mírně optimistický. Celkově se vyměnilo 57% poslaneckě sněmovny, což pravda není extra velké procento, ale je vyšší než obvykle. Co je však neobvyklé, tak za touto výměnou nestály kandidátní listiny stran, ale institut preferenčních hlasů. Preferenční hlasy v těchto volbách ukázaly svou sílu a sílu lidu, který smetl několik nejvýznamnějších osobností. Z toho odvozuji, možná spíše v to doufám, že si politici uvědomí, že lidé dokáží skládat účty. Politici už nemají tu jistotu, že první místo na kandidátce znamená jistý postup do poslanecké sněmovny a to ani v těch největších stranách. Lidé se už nedívají na strany jako na celky, ale vybírají si kandidáty individuálně (v rámci strany), k čemu preferenční hlasy slouží. Hledím vstříct světlým zítřkům s mírnými obavami, nicméně tyto obavy byly před volbami mnohem, mnohem větší.

Poznámka nakonec: DSSS nedosáhla ani na hranici 1,5%, no není to skvělé?

Progresivní zdanění – solidarita?

Sat, 03 Apr 2010 22:37:00 +0200

Sociální demokracie, v čele s Jiřím Paroubkem, má v plánu po volbách provést progresivní zdanění. Jako studentovi ze středních vrstev mi to může být srdečně jedno, ale není. Pan Paroubek, a vůbec celé vedení ČSSD, se ohání slovem „solidarita“. Bohatí a majetní lidé mají vše, co potřebují, a tak by měli část svého výdělku solidárně darovat chudším lidem. Inu, odvádět státu více než chudší člověk, není problém, ale progresivní zdanění?

Co je to rovná daň?

Rovná daň není to, že každý platí 5 000,– státu každý měsíc. To by pro chudší obyvatele státu, byl trošku problém. Rovná daň je procentuální část výdělku (aktuálně 15%) odevzdávaná státu. Vezmu-li ideální měsíc, který má 28 dní, 4 týdny, a také že každý člověk pracuje 8 hodin denně (pracovní den), tak odpracuje za měsíc 160 hodin. Z toho si jednoduše vypočítáme, že pracuje 3 celé pracovní dny pro stát a je jedno kolik vydělává, jestli 100 000,– nebo 10 000,–. Oba dva případy se na stát nadřou stejně dlouho, ale ten bohatší dá státu o 13 500,– více. Zajímavé, že?

Co je to progresivní daň?

Čím víc vyděláváš, tím vyšší procenta budeš státu odevzdávat. Vyděláváš 10 000,–? Budeš dávat těch 15%. V ideálním měsíci si odmakáš své tři dny pro stát a zbytek máš pro sebe. Vyděláváš 100 000,–? Budeš mít daň 50%! Pracovat na stát budeš 10 dní a 10 dní na sebe. Státu budeš dávat za měsíc 50 000 korun, zatímco chudší spoluobčan jen 1 500 korun. Je to přece solidární, vždyť ti zůstane 50 000, zatímco voliči ČSSD jen 8 500.

Co nám z toho vyplývá? Progresivní daň není o solidaritě, ale o závisti chudších vrstev obyvatelstva. Bohatší lidé odvádí při rovné dani mnohem více než chudí lidé. Mám málo, neumím se o sebe postarat, tak ať za mě platí bohatí.

Rasismus? Opravdu?

Sun, 03 Jan 2010 22:34:00 +0100

Autorem následujícího článku je Martin Juřen.

Ty lidská práva jsou strašně ošemetná věc. Vemte si třeba rasismus, média jsou ho plná, takže aspoň nemusím vysvětlovat, o co jde. Všichni také víme (ale na veřejnosti to neříkáme, protože by to bylo prohlášeno za rasistické výroky a nějací divní lidé by jistě přišli zjišťovat, jestli náhodou nemáme ve skříni schovanou špičatou kápi), jak je to s tou diskriminací, takže můžu pomalu přejít k tomu, o čem by tento článek měl být.

Osobně nechápu, kde je ta tenká hranice, která určuje, jestli ještě jde o rasismus, nebo už ne. Vždyť cikáni (pardon, romové) ani nejsou samostatná rasa! Už ve škole nás dokážou poučit o tom, že patří do europoidní rasy, tak jako většina obyvatel České republiky. Můžu tedy brát urážky člena jiné skupiny populace jako rasismus? Ani to ne.

Ještě než se dostanu k tomu, kvůli čemu tenhle text píšu, je důležité uvědomit si jednu věc – nemůžu říct, že cikáni kradou, protože to neplatí obecně o všech. Jistě, znám pár slušných cikánů, to je pravda. Ale když řeknu: „Pražáci jsou namyšlení troubové,“ nikomu to nebude vadit, nikdo nikoho nebude obviňovat z rasismu nebo něčeho podobného bez ohledu na to, o jakém procentu jmenovaných to platí. Podobným paradoxem (navíc daleko více do očí bijícím) je nedávná kauza, která se týkala rasistických narážek v textu písničky z večerníčku „Příběhy včelích medvídků” (pro toho, kdo neví, o co jde, připomenu: „Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila,“ a pak hlavně pasáž „Nás by tak nejvíce vábilo, natírat celý svět na bílo.“ Vážně nechápu, kdo v tomhle viděl rasistický podtext). Nad popěvkem „Pražáci snad ani nevijó, v jaké díře, že to bydlijó, samá fligna só a šidijó, ach jó, blbě mluvijó a burčák nepijó.“(Dědeček, Jiří. Synek z Moravy) se nikdo ani nepozastaví. A ještě více zarážející je, že si nikdo neotevřel hubu na písničku „Žluťásku, žluťásku“ z filmu Přijela k nám pouť, protože tady by to byl (ale není!) opravdový rasismus (tímto se omlouvám autorům písně za možné potíže, které jsem jim tímto upozorněním mohl způsobit, ale pokud tuhle píseň někdo označí za rasistickou, nejspíš to bude nějaký idiot, který absolutně nepochopil, o čem tenhle článek je).

Na závěr bych rád provedl malý experiment. Následující výrok je prokazatelně pravdivý:

∃ člověk: člověk ∈ Romové ⋀ člověk ∈ Zloději

Formální zápis jsem volil pro jeho jednoznačnost. Pokud se najde někdo, kdo by tento výrok označil za rasistický, pak to znamená buď to, že nepochopil význam výroku nebo to, že je na tom tahle společnost už tak špatně, že je načase ji opustit. A protože nepředpokládám, že všichni lidé znají použité symboly, vysvětlím je:
∃ – „existuje alespoň jeden“
∈ – „patří do množiny“
⋀ – „a zároveň“

Poznámka 1: Za vznikem tohoto článku stojí nápad pojmenovat blog názvem „Něco mezi černou a bílou“ a úvahy o tom, co by takový název mohl vyvolat. Došel jsem k tomu, že by bylo vhodné přidat podtitul „Tento název nenese rasistický podtext.“ To jen abystě věděli, o čem člověk díky naší společnosti musí přemýšlet.

Poznámka 2: Výrok, že Romové nejsou samostatná rasa bude nejspíš označen za diskriminující, protože jim upírám právo vlastní rasy (a z toho plynoucí výhody).

Tak už jsem studentem...(část 2.)

Sat, 05 Dec 2009 22:26:00 +0100

Zápis se tedy konal 9.9. 2008 na Smetanově nábřeží v Praze. Nejdůležitější ze všeho bylo jak se dostanu do Prahy, naštěstí se to vyřešilo i s mým bydlením v Praze. Jelikož mám v Praze příbuzenstvo s jednou garsonkou „navíc“ je to vyřešeno, budu bydlet tam. Ovšem garsonka nebyla zrovna ve skvělém stavu, tudíž se tam na týden muselo zajet a poopravovat pár věcí, vymalovat a tak podobně.

Tudíž jsme vyjeli s taťkou v neděli 7.9. do Prahy, opravit byt. ~~O opravě bytu vám pravděpodobně povím jindy i s fotodokumentací.~~ Takže přeskočíme až do úterního rána. V Praze se příliš nevyznám, tudíž mi strýc bydlící kousek od onoho bytu nabídl, že mne sveze ráno k jeho práci a odtud mi řekne co a jak (už jsme to tak udělali jednou, asi měsíc předtím a fungovalo to), takže jsem neměl obavy, že bych měl dorazit později na zápis. Přijeli jsme k práci, už jsem se chtěl rozloučit, ale ještě se strýc rozhodl, že jde ještě do obchodu na druhou stranu než je zastávka, ale že po cestě je další zastávka, jestli tedy nechci jít s ním. Nu tedy, pití by se mi určitě hodilo. Vše proběhlo v pořádku – nákup, instrukce. Postavil jsem se k zastávce, rozhlížím se, přemyšlím co jsem zapomněl. Ha! Lístek, rozhlížím se po stáncích, nikde nic. Po automatech… Nikde nic. (Předtím to fungovalo, na předešlé zastávce automat byl!) Do prdele! Spousta myšlenek typu: „Co budu dělat?“ „Mám jet na černo?“ nebo naopak „Mám se vrátit na předešlou zastávku k automatu?“ a s tím logicky spojené „Přijdu včas na zápis?“ Jel jsem na černo, na I.P.Pavlovu, kde jsem si následně lístek koupil a velmi prozíravě i zpáteční, bůh ví, kde všude ty automaty nejsou. Povím Vám deset minut strachu, nicméně jsem dostal radu: „Dělej, že si zavazuješ boty a připravuj se na běh, oni Tě pak ani nekontrolují.“. Byl jsem rád, že jsem ji nemusel použít.

Dojel jsem tedy úspěšně až k Národnímu divadlu a odtud je to kousíček a bez většího hledání jsem našel nejen budovu, ale i místnost (všude jsou informační tabule, ztratil by se tam jenom blbec!). Zápis vám popisovat taktéž nebudu, buď ho znáte nebo poznáte anebo holt máte smůlu. Prozíravě jsem ihned po zápise pádil do Celetné do Informačního centra UK pro kartu, která měla konečně stvrdit můj studentský statut. (Nicméně jsem podcenil zdejší chodby a zcela překvapivě se ztratil. Že se ztratí jenom blbec? Jojo…) Moje prozíravost ovšem skončila hned u vchodu do Informačního centra UK, kde končila fronta na kartičky. Ještě jsem překontroloval finance zda-li si budu moci kartu vůbec zakoupit, peníze jsem samozřejmě neměl, tudíž jsem musel najít nejbližší bankomat, ale kde?! Vzpomněl jsem si, že jeden bankomat je v ulici Na příkopě, ale jak se tam dostanu? Tak jsem se vrátil z Celetné na Staromák… ono to je jedno, prostě jsem to celý obešel, za 30 minut jsem tam došel, vybral peníze a zjistil, že jsem tam mohl být za 10 minut. Vrátil jsem se k Infomačnímu centru a s nechutí jsem zjistil, že fronta se rozrostla o dalších deset lidí. Dvě a půl hodiny jsem tam stál dokud na mne nepřišla řada, poté si mne zvěčnili. Ano, po dvou a půl hodinách jsem tam vypadal jak odulý hobit s genetickou vadou, komu by to vadilo, ta kartička je jenom na pět let. S trochou štěstí, když už tu kartičku mám, doufám, že tam nějakej ten semestr vydržím.

Tak už jsem studentem UK... (část 1.)

Thu, 03 Dec 2009 22:23:00 +0100

Sám bych tomu před lety nevěřil, Karlova Univerzita pro mne byla něco velmi prestižního, kam jdou pouze a jen Ti nejlepší z Čech, Moravy a Slezska (teď už vím, že i ze Slovenska, a že jich je tam sakra hodně), ale samozřejmě i odjinud. Nyní už jsem starší, jsem studentem UK a vím, že je tam kde kdo.

Všechno to začalo asi před rokem (září 2007), kdy jsem se rozhodoval co dál dělat. Pekařina nebyla jasnou volbou a tak jsem si nakonec vybral mimo jiné právě Univerzitu Karlovu – obor Politologie a mezinárodní vztahy. V té době jsem až tak moc netušil, jak prestižní obor to je. Čas plynul a já se dozvěděl, že přijímací zkoušky budou pod patronací společnosti SCIO. Skočíme zhruba do března 2008, kdy jsem se zaregistroval a následně jel na Národní srovnávací zkoušky. Od spolužáka jsem věděl jak zkoušky probíhají a věděl jsem i jeho výsledek (cca percentil 95), což bylo fantastické a prakticky každý z naší třídy by ho bral všemi deseti, jelikož výsledky ostatních byly velmi chabé. Z novin společnosti SCIO jsem se dozvěděl, že je potřeba alespoň percentil 90, abych byl přijat na UK.

Vyjel jsem tedy 29.3. do Brna, kde se NSZ OSP konaly. Všude spousta lidí, škola ošklivá, zmatky, znáte to… optimální prostředí pro vykonání důležitého životního kroku. Po tlačenici a desetiminutovém hledání mého jména na desítkách archů jsem se dostal až k mé učebně, kde jsem byl usazen vedle mladíka mého věku, s kterým jsme chvíli před testem poklábosili. První část byla verbální, tedy mne velmi nevyhovující část. Jal jsem se tedy vyplňovat můj výsledkový arch, polovina věcí otipovaná, druhá velmi nejistá. Přehoupl jsem se přes půl archu a hle, soused už jen kontroluje! To vám moc nepřidá, začnete zmatkovat a vyplňovat co nejrychleji. Stihl jsem to všechno a ve výborném čase, ne že by byl rozhodující… Na druhou část – analytickou, jsem se těšil, výsledky z internetových testů byly více než povedené. Začal jsem tedy psát a šlo mi to hezky od ruky, po dopsání a zkontrolování jsem odložil tužku a uvolnil se (vím, přesně jak se cítil můj kolega, muhehe). Nicméně i spolusedící druhou část stihl. Na třetí část – kvantitativní, tedy celou o počítání – jsem se také těšil, nebudu to prodlužovat, nestihli jsme ji s kolegou ani jeden. I přesto, že jsem nevyplnil všechny odpovědi, odjížděl jsem domů s relativní spokojeností očekávat výsledky.

Výsledky dorazily asi o týden později a percentil mi zajišťoval přijetí na kteroukoliv školu, což jsem sice nevěděl jistě, ale bylo to velmi pravděpodobné. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro UK, kde byl percentil pro přijetí 93,7. Na studijní oddělení jsem musel odeslat úředně potvrzenou kopii maturitního vysvědčení a potvrzení o tom, že tam skutečně chci nastoupit a už mne čekal pouze zápis, který byl 9.9.2008 na Smetanově nábřeží… ale o tom až příště.

Klub rváčů

Sat, 28 Nov 2009 22:19:00 +0100

Že jste ten film viděli? Ale já nemluvím o filmu, ale o knize. Čtením Chucka Palahniuka zapomenete na své malicherné problémy a zjistíte, že byste mohli mít, sice jeden, ale za to obrovský problém.

Film je sice hezký, ale Palahniukův minimalistický osobitý styl psaní dává Klubu rváčů zcela jiný rozměr. Drtivá většina příběhu se odehrává v hlavě vypravěče, který není nijak oslovován. Všechno hezky jednoduše a přesto až neuvěřitelně výstižné. Kdo to nečetl, nepochopí. Snad jen krátký výstižný úryvek:

Tyler se uloží a ptá se: „Kdyby teď byla Marilyn Monroe naživu, co by teď dělala?“
Říkám, dobrou noc.
Slavná hvězda visí v cárech ze stropu a Tyler říká: „Škrábala by na víko své rakve.“

I přesto, že knihy nečtete, tuto byste určitě měli, už jen z toho důvodu, že je velmi útlá a stihnete ji přečíst během dvou dnů

Lídr ODS

Wed, 25 Nov 2009 22:17:00 +0100

Je obecně známé, že v České republice je drtivá většina občanů (a tedy voličů) velmi nespokojena s politickou kulturou v našem státě. Chování některých politických špiček jsou mnohdy facky do tváří jejich voličů. Jedním z takových politiků je i Mirek Topolánek – jednoho ze svých spolustráníku nepřímo nazval „blbem z Horní dolní“, což je sice úsměvné přirovnání, ale do politiky se rozhodně nehodí a na blba se pasoval Topolánek sám.

O víkendu se konal sjezd ODS, kde se hlasovalo o předsedovi. Zcela nepřekvapivě vyhrál výše zmíněný hulvát. ODS se diví, že ztrácí voliče, ale nic s tím nedělá. Mnoho voličů utíká k TOP09 za mnohem slušnějším vůdcem – knížetem Karlem Schwarzenbergem. Druhá skupina voličů nemá koho volit, přestože by ODS volila, ale s předsedou, který se chová jako hulvát, se k tomu nemá a raději zůstane doma. Přitom je to tak jednoduché. Mirek Topolánek je samozřejmě charistmatický, má jistý přehled, je dostatečně inteligentní a také je velmi dobrým řečníkem, ale vše shazuje svým buranským chováním – kdy uráží, kde koho. Když se podíváme na lídra druhé pravicové politické strany – Karla Schwarzenberga – občas mu z úst vylezou vulgarismy, ale nikdy nejsou mířena proti určité osobě. Ano, samozřejmě, pan kníže spoustu času ve sněmovně prospí, ale on si narozdíl od jiných dělá názor na celé dění v parlamentu a nenadává kde komu, když se špatně vyspí. To je to, co lidi očekávájí od člověka, kterého volí – nejen, že bude prosazovat jejich zájmy – ale bude se také chovat, tak, jak by se chovali oni sami.

Občanští demokraté mají celou řadu velmi slušných a charistmatických osobností, ať už je to Petr Nečas či Miroslava Němcová. Tyto osobnosti jsou však až příliš „slušné“, na to, aby si vybudovali místo na slunci a tak nám nezbývá, nic jiného než doufat, že se předseda Topolánek umoudří a začne se chovat jako člověk, který je předsedou nejsilnější pravicové strany u nás.