Tak už jsem studentem UK… (část 1.)
Sám bych tomu před lety nevěřil, Karlova Univerzita pro mne byla něco velmi prestižního, kam jdou pouze a jen Ti nejlepší z Čech, Moravy a Slezska (teď už vím, že i ze Slovenska, a že jich je tam sakra hodně), ale samozřejmě i odjinud. Nyní už jsem starší, jsem studentem UK a vím, že je tam kde kdo.
Všechno to začalo asi před rokem (září 2007), kdy jsem se rozhodoval co dál dělat. Pekařina nebyla jasnou volbou a tak jsem si nakonec vybral mimo jiné právě Univerzitu Karlovu – obor Politologie a mezinárodní vztahy. V té době jsem až tak moc netušil, jak prestižní obor to je. Čas plynul a já se dozvěděl, že přijímací zkoušky budou pod patronací společnosti SCIO. Skočíme zhruba do března 2008, kdy jsem se zaregistroval a následně jel na Národní srovnávací zkoušky. Od spolužáka jsem věděl jak zkoušky probíhají a věděl jsem i jeho výsledek (cca percentil 95), což bylo fantastické a prakticky každý z naší třídy by ho bral všemi deseti, jelikož výsledky ostatních byly velmi chabé. Z novin společnosti SCIO jsem se dozvěděl, že je potřeba alespoň percentil 90, abych byl přijat na UK.
Vyjel jsem tedy 29.3. do Brna, kde se NSZ OSP konaly. Všude spousta lidí, škola ošklivá, zmatky, znáte to… optimální prostředí pro vykonání důležitého životního kroku. Po tlačenici a desetiminutovém hledání mého jména na desítkách archů jsem se dostal až k mé učebně, kde jsem byl usazen vedle mladíka mého věku, s kterým jsme chvíli před testem poklábosili. První část byla verbální, tedy mne velmi nevyhovující část. Jal jsem se tedy vyplňovat můj výsledkový arch, polovina věcí otipovaná, druhá velmi nejistá. Přehoupl jsem se přes půl archu a hle, soused už jen kontroluje! To vám moc nepřidá, začnete zmatkovat a vyplňovat co nejrychleji. Stihl jsem to všechno a ve výborném čase, ne že by byl rozhodující… Na druhou část – analytickou, jsem se těšil, výsledky z internetových testů byly více než povedené. Začal jsem tedy psát a šlo mi to hezky od ruky, po dopsání a zkontrolování jsem odložil tužku a uvolnil se (vím, přesně jak se cítil můj kolega, muhehe). Nicméně i spolusedící druhou část stihl. Na třetí část – kvantitativní, tedy celou o počítání – jsem se také těšil, nebudu to prodlužovat, nestihli jsme ji s kolegou ani jeden. I přesto, že jsem nevyplnil všechny odpovědi, odjížděl jsem domů s relativní spokojeností očekávat výsledky.
Výsledky dorazily asi o týden později a percentil mi zajišťoval přijetí na kteroukoliv školu, což jsem sice nevěděl jistě, ale bylo to velmi pravděpodobné. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro UK, kde byl percentil pro přijetí 93,7. Na studijní oddělení jsem musel odeslat úředně potvrzenou kopii maturitního vysvědčení a potvrzení o tom, že tam skutečně chci nastoupit a už mne čekal pouze zápis, který byl 9.9.2008 na Smetanově nábřeží… ale o tom až příště.
