Nedá mi to, abych po dlouhé době něco nenapsal, protože tak nějak ztrácím trpělivost s výše uvedenou společností (pozn. autora: po dopsání jsem si uvědomil, že to není tak horký). Více než půl roku jsem byl spokojeným zákazníkem a kdyby se mě někdo zeptal, jak jsem spokojený, řekl bych, že maximálně, že jsem s nimi nikdy neměl problém.
Vraťme se však o dva týdny zpátky. Můj stařičký T-mobile G1 dosluhuje, je pomalý, oprýskaný, no nic čím byste se chtěli chlubit. Tak jsem začal přemýšlet, který telefon si koupím. Po několikahodinovém výzkumu (bez grantu! - příště si zažádám Evropskou unii o grant) jsem vybral tři adepty - HTC Desire S, Google Nexus S a budoucí iPhone (5 nebo 4s či jak se to bude jmenovat), s tím, že nikterak extra nespěchám, že si případně počkám na nový iPhone, abych mohl porovnat parametry a cenu. Nicméně během mého bádání jsem zabrouzdal i na stránky mého operátora, kde jsem našel, že Google Nexus S zlevnili z cca desíti tisíc na tísicovek sedm. To znamenalo, že Desire právě prohrával o celé tři tisícovky s Nexusem a iPhonu jsem mnoho šancí nedával. Jednoho dne (bylo to pondělí), čirou náhodou to byl den, kdy jsem šel na magistrát “vystát dvouhodinovou frontu” (v uvozovkách je to proto, že tam žádná fronta nebyla a už vůbec jsem ji nevystál - znáte to, prostě si vezmete lístek a čekáte a když právě volají o 140 čísel méně, tak prostě jdete jinam), se mi naskytla možnost zajít si do Vodafonu, kde jsem si “vystál pětiminutovou frontu” (jasně, zase jsem nestál a zase tam fronta nebyla). Zeptal jsem se na první pohled milé slečny, jestli mají Nexus S.
- “Nemáme.”
- “A mohl bych si ho zarezervovat?”
- “Ne, pokud není na skladě, tak to nejde. Zkuste se zeptat v prodejně na Ipáku, to je datová prodejna, tam ho možná mít budou.”
Zas tak milá nebyla. Pak jsem se ještě ujistil, jestli si skutečně mohu vzít dotovaný telefon, když jsem si ho neobjednával při přechodu k nim, což mi potvrdila. Tak jsem vyrazil zpět “vystát si frontu” na magistrát.
Posuneme se v příběhu o tři dny později. Ve čtvrtek jsem jel na Národní třídu a jelikož mám po cestě přestup na Ipáku nohy mě zavedli, světe div se, do prodejny Vodafonu. Tady jsem si skutečně vystál frontu a když jsem přišel na řadu, tak jsem se s pánem domluvil, že Nexus nemají, ale že ho očekávájí v řádu dní a že jakmile přijde, že mi napíše smsku. Během rozhovoru jsem mu řekl své telefonní číslo, které chtěl, aby se mohl podívat do mého “profilu”… asi jak jsem zdatný platič. Nicméně jsem se opět utvrdil v tom, že si skutečně mohu vzít dotovaný telefon.
Hned v pátek mi zavrněl telefon, že Nexus přišel! Tak jsem po vynikajícím obědě a menší siestě, asi do čtyř, vyrazil. Přiběhl jsem na prodejnu, vytáhl si lísteček a čekal. Mezitím k mému “mobilnímu poradci” přistoupil pán, zahlédl jsem číslo o 2 vyšší než jsem měl já, to se mi moc nelíbilo. Co se mi nelíbilo ještě víc, že mu ze skladu donesli Nexus! A hlasité volání: “Máte štěstí, poslední kus!”, málem jsem se z toho sesypal. Po chvíli jsem byl na řadě já, domluvil jsem se opět na tom samém a jen mi omluvně řekl, že jim dodali jen tři kusy. Takže Vodafone dodal na svou největší prodejnu tři celé kusy (a žádné součástky)! Na ostatní prodejny nedodal nic. Nuž jsem zklamán odešel domů čekat na novou smsku.
Říkal jsem si, že bude potřeba přežít víkend, naštěstí jsem měl poměrně nabitý plán, takže jsem na to moc nemyslel. V pondělí jsem si na něj opět vzpomněl a očekával smsku… nepřišla. Každopádně v úterý jsem se dočkal a dokonce, že ho mám rezervovaný. Poučen z předchozích nezdarů jsem stejně vyrazil z práce dříve, kdyby náhodou dodali opět jen tři kusy a rezervovaných bylo více. Přijedu na prodejnu, opět vyčkávám, ale pán od Vodafonu si mě všimnul a pokynul mi, ať jdu za ním, že ho tu pro mě má. Donesl ho, nadiktoval jsem mu své číslo, něco si tam cvakal cvakal cvakal…
- “Ale vy si nemůžete koupit dotovaný telefon, vy jste si 16. 10. 2010 6:14 jeden objednal.”
- “Neobjednal. 6:14 jsem nevstal minimálně 3 roky.”
- “Je možné, že to dodělával nějaký operátor své resty.”
- “To si dodělávat mohl, ale já jsem si nic neobjednal.”
- “Tak to musíme dát na reklamaci.”
- “Jak dlouho to bude trvat?”
- “Asi pět dní.”
Tak jsme se domluvili, že mi napíše až se to vyřeší, ale “ten Nexus tady máte rezervovanej, ten vám nikdo nevezme, nebojte se!” Což o to, já se nebojím, mě to jenom sere.
Možná si říkáte, že Vodafone (téměř) nikde nepochybil, tak proč je to o Vodafonu. A to je právě to, pochybili v tom, že jsem si ten telefon neobjednal a musím kvůli nim na nový telefon čekat (stále čekám). Dále bych očekával, že mi pán řekne, že si ten dotovaný telefon koupit nemůžu, když už se díval na můj “profil”. Nicméně toto pochybení by se dalo jakž takž přehlédnout a kdyby u dveří stál člověk, který by se mě ptal na spokojenost se službami, tak jim řeknu, že jsem spokojený.
Doma jsem začal pátrat po fakturách, jestli jsem si ho náhodou opravdu nekoupil a vynořili se kostlivci - staré (a zapomenuté) problémy s Vodafonem. Totiž, někdy v lednu migrovali moje data ze “starého” systému na systém “nový a lepší”. Během tohoto přenosu se jim podařilo změnit mi tarif z Internetu naplno (nejvyšší internetový tarif) na Internet cosi cosi (nejnižší internetový tarif), což mi nevyhovuje, protože internet využívám ve velkém. Volal jsem tam, ať mi to teda změní. Operátor, že je to samozřejmé a že se omlouvá. Přeskočím další dva zbytečné telefonáty, prosby o navrácení tarifu a operátorovo “samozřejmě s omluvou” k tomu, že mi to vrátili! Tím, než mě skutečně přepojili k operátorům a než jsem to s nimi vyřídil, jsem strávil tři hodiny. Ale co, hlavně, že to je. Nemilé překvapení mě ovšem čekalo na faktuře. Měl jsem naúčtované tři (číslovkou 3) různé internetové tarify. Opět telefonáty, opět samozřejmosti s omluvou. Kvalitní operátor v České republice zřejmě není.
